Boží slovo na den 25.1. A.D. 2023
Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti (apoštolům), řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“
MK 16,15-18
Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o svatém Pavlovi
(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50,477-480)
Z lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno
Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.1 Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s ním radovali: Radujte se a dělte se o radost se mnou.2 A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: S radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování.3 A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a ujišťuje, že z nich má ten největší užitek.4
A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí.5 A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.
Těšil se z lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k panstvům a mocnostem. V Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z předáků a nejvyšších hodnostářů.
Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.
Naopak těšit se z lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.
Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.
I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.
1 Flp 3,13.
2 Flp 2,18.
3 2 Kor 12,10.
4 Srov. 2 Kor 6,4-10.
5 2 Kor 2,14.
Denní modlitba církve
Mojžíš a list Římanům - Biblický imlulz 053
Jakou lásku měl Pavel k Izraeli se žádnému pisateli
mnoha slov nepodařilo vyjádřit jak výše ve videu.
Pavel ap. je koruna apoštolů pravý Izraelita.
zivotysvatych.blogspot.com/search/label/Taťána mučednice
Svatá mučednice Taťána
(památka 12. ledna podle církevního/ 25. ledna podle světského kalendáře)
Svatá mučednice Taťána.
Římanka, dcera velmi vážených občanů města Říma, křesťanka a diakonisa 1) při svatém chrámu .
Mučednice Taťána se vzdala světského života a obětavě sloužila Bohu, svaté církvi a bližním. Při vládnutí císaře Alexandra Severuse (222–235), při pronásledování křesťanů, byla spolu s dalšími uvězněna, mučena, a takto nucena odříci se Krista. Když byla vedena na mučení, tak se za své mučitele modlila, a ti pojednou spatřili čtyři anděly kolem svaté mučednice. Osm z těch, kteří je spatřili, uvěřili v Krista, pro což byli i oni mučeni a poté zabiti. Svatá Taťána byla mučena bičováním, odsekávali z ní kusy masa, řezali ji, a takto celou posetou mnohými ranami a zkrvavenou ji odvlekli zpět do žaláře, a druhý den ji mučili znova. Hospodin Bůh za ní, ale sesílal svaté anděly, kteří ji uzdravovali, a ona každé ráno předstupovala před své mučitele a trýznitele nezraněná a zdravá, a dál neochvějně vyznávala Krista. Hodili jí lvu, ale lev se k ní schoulil jako jehňátko a nic jí neudělal. Ostříhali jí vlasy, neboť si mysleli ve své bezbožné mysli, že v nich se ukrývá její moc či kouzlo. Nakonec, jí potom vyvedli, spolu s jejím otcem a dalšími křesťany, a usekli ji mečem hlavu, a takto přijala svatá Taťána mučednickou smrt, okolo roku 225, korunovaná mučednickou korunou od Krista Spasitele.
1)Za diakonisi, v dřívějších dobách církve (srovnej 1 Tim. 5, 9–13, Řím. 16, 1–2), byly vybírány ctnostné ženy, a také věrné a zbožné vdovy po prvním sňatku. Ty se připočítávaly k duchovenstvu a byl nad nimi ustanoven zvláštní čin posvěcení. Jejich povinnostmi, bylo to, že připravovaly ženy ke svatému křtu, dávaly pozor na důstojnost a zbožnost v ženské části chrámu, navštěvovaly nemocné, ti, kteří upadli do nějakého životního neštěstí, tak jim pomáhaly, zavřené ve vězeních navštěvovaly, staraly se o chudé vdovy a sirotky, a další skutky, které potřebovaly sebe obětující křesťanskou lásku. Čin diakonis vydržel na západě do IX. století, a na východě do XIII. století.
...dávaly pozor na důstojnost a zbožnost v ženské části chrámu,....
Diakonky mimo jiné dávali pozor na stav ženské části chrámu.
Vidět,že zvyky synagog neopustili viz:MUŽI A ŽENY otázky a odpovědi
Asi je to velká škoda, že římané opustili zvyky synagogy.
Dnes chodí do kostela polonahé baby a nikdo jim nic neřekne.
Kdysi v Hodoníně byl jeden mladý farař, který před přijímáním
ohlašoval,že ženám nedostatečně oblečeným nepodá přijímání.
2 dalších komentářů od Stylita
catenaaurea.sk
Marek 16, 15-18
A povedal im: "Choďte do celého sveta a hlásajte evanjelium všetkému stvoreniu. Kto uverí a dá sa pokrstiť, bude spasený; ale kto neuverí, bude odsúdený. A tých, čo uveria, budú sprevádzať tieto znamenia: v mojom mene budú vyháňať zlých duchov, budú hovoriť novými jazykmi, hady budú brať do rúk a ak niečo smrtonosné vypijú, neuškodí im; na chorých budú vkladať ruky a tí ozdravejú."
Lekcia 3
Gregor
Pokarhal ich teda za tvrdosť, a teraz počúvajme, ako ich vyzýva; nasleduje totiž 15 a povedal im: Choďte do celého sveta a hlásajte evanjelium všetkému stvoreniu. Výraz „všetko stvorenie“ značí človeka, lebo človek má niečo z každého stvorenia. S kameňmi má spoločné bytie, so stromami život, so živočíchmi cítenie a s anjelmi inteligenciu. Každému stvoreniu sa hlása evanjelium, keď sa hlása len človeku: vyučuje sa ten, kvôli ktorému bolo stvorené všetko na zemi a ktorý je so všetkým príbuzný na základe určitej podobnosti. Výraz „všetko stvorenie“ môže značiť i všetky pohanské národy. Predtým povedal: k pohanom nezabočujte (Mt 10,5), a teraz: „hlásajte evanjelium všetkému stvoreniu“. Aby nám pomohlo hlásanie apoštolov, potom čo ho Judea pyšne vypudila na svedectvo svojho zavrhnutia.
Teofylakt
Alebo všetkému stvoreniu, čiže veriacemu i neveriacemu. Nasleduje 16 kto uverí a dá sa pokrstiť, bude spasený. Nestačí uveriť: kto verí, a nie je pokrstený, ale iba katechumen, nedosiahol ešte úplne spásu.
Gregor
Možno si však niekto povie: „už som uveril, budem spasený.“ Má pravdu, ak zachováva vieru skutkami. Pravá viera neprotirečí skutkami tomu, čo hovorí slovami.
Tomáš
Nasleduje ale kto neuverí, bude odsúdený.
Béda
Čo tu povieme o deťoch, ktoré ešte pre vek nedokážu veriť? Lebo u starších je to jasné. V Spasiteľovej Cirkvi majú deti vieru skrze iných, podobne ako od iných získali hriechy, ktoré sa im krstom odpúšťajú.
Tomáš
Nasleduje 17 a tých, čo uveria, budú sprevádzať tieto znamenia: v mojom mene budú vyháňať zlých duchov, budú hovoriť novými jazykmi, 18 hady budú brať do rúk.
Teofylakt
Čiže rozoženú rozumné hady, podobne ako sa aj Lukášov výrok budete šliapať po hadoch a škorpiónoch (porov. Lk 10,19) chápe rozumovo. Dá sa to chápať aj o zmyslových hadoch, napríklad keď Pavlovi vôbec neublížila vretenica. Nasleduje a ak niečo smrtonosné vypijú, neuškodí im. V dejinách čítame o mnohých takýchto udalostiach. Mnohým totiž nedokázali ublížiť otrávené nápoje požehnané Kristovým znakom.
Tomáš
Nasleduje na chorých budú vkladať ruky a tí ozdravejú.
Gregor, Homílie na evanjeliá
Neveríme vari, keď nevidíme tieto znamenia? Tie boli potrebné na začiatku Cirkvi: aby u veriacich rástla viera, museli ju živiť zázraky. Aj my keď sadíme stromy, zalievame ich vodou dovtedy, kým nevidíme, že v zemi zosilneli. A keď sa raz koreň uchytí, prestaneme polievať. Musíme však tieto znamenia a zázraky preskúmať ešte podrobnejšie. Svätá Cirkev robí každý deň duchovne to, čo kedysi skrze apoštolov robila telesne. Keď jej kňazi milosťou exorcizmu vkladajú ruky na veriacich a zakazujú zlým duchom prebývať im v mysli, čo iné robia, než že vyháňajú zlých duchov? Všetci veriaci, ktorí opúšťajú svetské slová a rozprávajú sväté tajomstvá, hovoria novými jazykmi. Tí, čo dobrými povzbudeniami odstraňujú iným zo srdca zlobu, berú do rúk hady, a keď počujú skazonosné presviedčanie, no neťahá ich konať zlo, pijú niečo smrtonosné, no neškodí im. Tí, čo vidia svojich blížnych, ako nevládzu robiť dobro, a posilňujú ich v živote príkladom svojho konania, vkladajú ruky na chorých, aby ozdraveli. Tieto zázraky sú rozhodne tým väčšie, čím sú duchovnejšie a oživujú nie telo, ale dušu.
To dnes ve tvoji vatikánské společnosti Stylito - zkrátka nefrčí,
v podstatě je to občansky trestné,upřednostňovat jedno
náboženství před druhým tak to stanovili ti co sedí na
svaté stolici a jsou neomylní.
Samozřejmě, že každý může dnes upřednostnit své náboženství a svobodně ho žít. Co je zakázáno - vyvolávat nenávist vůči skupině osob nebo omezovat jejich práva.
Z denní liturgie
Sv. Pavel - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Pavel promluvil k lidu: „Já jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy. To mi může dosvědčit i velkněz a celá rada starších. Od nich jsem také dostal listy pro bratry v Damašku a odebral se (tam), abych i odtamtud přivedl svázané (křesťany) do Jeruzaléma k potrestání. Když jsem byl na cestě a už se blížil k Damašku – bylo to kolem poledne – náhle mě z nebe obklopilo oslnivé světlo. Padl jsem na zem a uslyšel, že ke mně mluví nějaký hlas: `Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' Muži, kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se: `Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: `Vstaň a jdi do Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co máš vykonat.' Protože jsem od jasu toho světla nic neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku, a tak jsem přišel do Damašku. Tam mě navštívil jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl nejlepší pověst u všech tamějších židů. Přišel ke mně a řekl mi: `Bratře Šavle, ať zase vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a uviděl ho. On pak řekl: `Bůh našich otců tě předem určil k tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel jeho vlastní hlas. Ty mu přede všemi lidmi budeš svědčit o tom, co jsi viděl a slyšel. Proč tedy ještě váháš? Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtít a očistit od svých hříchů.'”
Sk 22,3-16
nebo:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Šavel soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal jsi od něho pověřující listy na synagogy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma. Když byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký hlas: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“ Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní slova. Slyšeli sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal ze země.Oči měl otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do Damašku. A tři dny zůstal slepý a nic nejedl ani nepil. V Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve vidění promluvil: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Prosím, Pane.“ Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá a vyhledej tam v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se modlí.“ (Šavel) uzřel ve vdění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a vkládá na něho ruce, aby zase viděl. Ananiáš odpověděl: „Pane, od mnoha lidí jsem slyšel kolik zla způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Ale Pán mu řekl: „Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům. Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět.“ Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se slovy: „Bratři Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha Svatého.“ V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí, zase viděl a hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu síly. Pak pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v synogogách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Copak to není ten který se snažil zničit v Jeruzalémě ty, kdo vzývají toto jméno? A copak sem nepřišel právě na to, aby je v poutech odváděl k velekněžím?“ Šavel však vystupoval s rozhodností stále větší a židy v Damašku přiváděl z míry, když dokazoval, že (Ježíš) je Mesiáš.
Sk 9,1-22
Žalm:
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé,
oslavujte ho, všechny národy.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Zl 117(116)
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.
Jan 15,16
Evangelium:
Mk 16,15-18
On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
..Nikdo nemůže být milosrdný, když v něm není Bůh = LÁSKA. Každý skutek milosrdenství je vzýváním Božího jména. Kdyby člověk Ježíš nevzýval jméno svého Otce, nemohl by učinit žádná znamení....VÝZAM SLOVA : VZÝVAT JMÉNO PÁNĚ
Píšeš, že nemůže vzývat Boha ten, kdo jím není naplněn. Tady se chvilku zastavme. Milost vždy předchází lidskou aktivitu a člověk často až na dně začne vzývat Pána, až ho opustí pošetilá snaha udělat si ze sebe Boha na zemi.
O to mi jde, že i člověk ve stavu smrtelného hříchu je schopen dobrého skutku a snad začne i vzývat jméno Pána a polepší se a potom bude mít jiný život.