Stylita
121.4K

O zdvořilosti (slušnosti) při setkání

Jedenkráte, když vycházel ctihodný Makárij na Nitrijskou horu spolu se svým učedníkem, uložil tomuto učedníku, aby jej trochu předešel. Mnich plníce jeho vůli, vyšel dopředu a přitom potkal pohanského kněze, ten vypadal velmi utrmácený a unavený. Mnich ze své přílišné horlivosti onomu pohanskému knězi řekl: «Kam jdeš, démone? ». Pohanský kněz se pro ta slova rozzlobil a udeřil mnicha svým žezlem tak silně, že zůstal ležet polomrtvý na zemi, pohanský kněz sám pak šel dále. Za nějakou chvíli jej potkal i ctihodný Makárij a ten mu řekl: «Buď zdráv, milý dělniče, buď zdráv! ». Udiven pozdravením svatého, pohanský kněz se jej zeptal: «Pro jaký dobrý čin, mi přeješ zdraví? ». «Vidím, odpověděl mu na to Makárij, že jsi unaven». Na to řekl pohanský kněz: «Tvé pozdravení, mě překvapilo, poznal jsem v tobě člověka Božího, narozdíl od toho druhého zlomyslného mnicha, který když mne potkal, hrubě mne urazil, za což jsem ho udeřil skoro až k smrti». Ctihodný Makárij si domyslel, že mluví o jeho učedníku, na to se pohanský kněz sklonil a objal kolena starce, a řekl: «Nepustím tě, dokud ze mne neuděláš mnicha podobného tobě». Poté vyšli dál na horu a vzali polomrtvého učedníka, a odnesli jej do chrámu. Nitrijští starci, když spatřili spolu se ctihodným Makárijem i pohanského kněze, byli udiveni a překvapeni. Zanedlouho se služebník ďábla stal služebníkem Ježíše a mnoho pohanů po jeho příkladu přijalo křesťanství. Po této události ctihodný Makárij častokráte říkal bratřím, že zlé slovo, osočování a pomlouvání někdy činí i dobré lidi zlými a zlé dobrými.

Ze Života ctihodného Makárija Velikého
Stylita shares this
646
Stylita
Hle, takový je rys křesťanství: kolik by ses byl napracoval, kolik bys jen učinil spravedlivých skutků, zůstávej v té myšlence, jakoby tebou nebylo učiněno nic.
Postíce se, říkej: já se nepostím, modlíce se: já se nemodlím, přebývaje na modlitbě: nebyl jsem na modlitbách, teprve jsem duchovní zápas i práci započal.
Třebaže bys byl i spravedlivým před Bohem, musíš říkat: nejsem spravedlivým …More
Hle, takový je rys křesťanství: kolik by ses byl napracoval, kolik bys jen učinil spravedlivých skutků, zůstávej v té myšlence, jakoby tebou nebylo učiněno nic.
Postíce se, říkej: já se nepostím, modlíce se: já se nemodlím, přebývaje na modlitbě: nebyl jsem na modlitbách, teprve jsem duchovní zápas i práci započal.
Třebaže bys byl i spravedlivým před Bohem, musíš říkat: nejsem spravedlivým, nepracuji a nečiním žádné skutky, každého dne jen znovu začínám.
Avšak přitom je křesťanovi třeba, aby každého dne doufal, choval naději a byl v radosti. Měl touhu po budoucím Království a osvobození a říkal si: jestliže nebudu osvobozen dnes, budu osvobozen nazítří ráno.
Ctihodný Makárij Veliký, Egyptský († 391)
One more comment from Stylita
Stylita
Sv. Makarius Veliký bývá označován i jako Egyptský nebo Starší. Po vzoru Antonína Velikého žil velmi asketicky asi od 30 do 90 let v poušti Horního Egypta. Stal se opatem v Thebaidě. Velikým je nazýván pro svou svatost a moudrost.
Makarius prožil mládí jako pastevec. Později zatoužil žít jako poustevník a živil se pletením košů, za které mu jeho přítel přinášel chléb. Lidé si o něm …More
Sv. Makarius Veliký bývá označován i jako Egyptský nebo Starší. Po vzoru Antonína Velikého žil velmi asketicky asi od 30 do 90 let v poušti Horního Egypta. Stal se opatem v Thebaidě. Velikým je nazýván pro svou svatost a moudrost.
Makarius prožil mládí jako pastevec. Později zatoužil žít jako poustevník a živil se pletením košů, za které mu jeho přítel přinášel chléb. Lidé si o něm vyprávěli a chodili jej prosit o radu. Připomínal jim, aby pamatovali na všudypřítomnost Boží, a to co konají, konali ke cti a chvále Boží.
Jednu ze zkoušek, kterými prošel, mu připravila těhotná dívka s chudým chlapcem, který ji navedl, aby početí svedla na Makaria.
Makarius byl pak jejími rodiči a za pomoci vesničanů vláčen přes ves a tupen, aniž se bránil. Také po něm požadovali příslib zajištění výživného. Předporodní bolesti však přiměly dívku, aby nařčení odvolala a přiznala pravdu. Nenávist vůči Makariovi se pak obrátila v uctivost. Ten ale odešel na Nitrijskou horu, kde prožil asi tři roky v jeskyni. Chudobu kladl u sebe na jedno z předních míst. Spolubratr se ho ptal, zda své vzácné knihy, z nichž předčítá bratřím, si má ponechat či zpeněžit a obnos rozdat chudým. Makarius užitečnost knih pochválil, ale dodal, že chudoba je nadevše. Stalo se, že nachytal zloděje, nakládajícího jemu uloupený majetek. Nerozčílil se, ale pomohl mu s nakládáním. Nakonec prý připomenul: "Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něj neodneseme."
Ve čtyřiceti letech byl vysvěcen na kněze a obdržel dar zázraků a proroctví. Byl zvolen představeným komunity v Thebaidě.
Jednou byl v modlitbě upozorněn na dokonalost dvou žen z blízkého města. Od nich vyslechl, že jsou manželky dvou bratrů, které chtěly opustit, aby v poušti sloužily Bohu. Od manželů souhlas nedostaly, a proto slíbily Bohu, že do smrti nebudou mluvit o zbytečných světských věcech. Makarius jim odpověděl v tom smyslu, že Bůh nechce upřednostňovat ten či onen způsob života. Svobodné rozhodnutí, které nakonec nejde uskutečnit, však přijímá jako by bylo uskutečněné.
Jindy šel Makarius se spolubratrem na Nitrijskou horu, ale jeho poslal napřed. Tento Makariův učedník se střetl s pohanským knězem, kterého urazil a dostal se s ním do konfliktu. Když k onomu pohanu došel Makarius, pozdravil a vlídně se s ním dal do řeči. Ten ho nakonec prosil, aby jej učinil křesťanem a mnichem. K údivu ostatních Makarius jen řekl: "Zlé slovo dělá i dobré zlými, ale dobré i zlé činí dobrými."
Snad z každé nahodilé příležitosti vyvodil poučení. Na dotaz jednoho mladíka, jak se stát dokonalým poustevníkem, odpověděl tak, že ho poslal dvakrát na hřbitov; jednou mrtvé hanit, podruhé chválit a v závěru poučení dodal: "Jdi a uč se od mrtvých pohrdat hanou i chválou."
Jedno ani druhé nemá narušit náš klid a rovnováhu. Má to význam pro náš žebříček hodnot, v němž první místo Božích věcí nemá být ničím zastíněno.
Za ariánského císaře Valensa byl Makarius poslán do vyhnanství na jeden egyptský ostrov, který obrátil na křesťanství. Pak se směl vrátit.
Po Makariu se zachovaly také jeho spisy podávající návod k bohumilému životu.
Devět dní před smrtí prozradil datum svého úmrtí, které znal ze zjevení. Jeho ostatky se nacházejí v Amalfi v Itálii.

zdroj: sv. Makarius Veliký