V době pronásledování uctívačů ikon (ikonoborectví), pomluvil bezbožný císař Lev Izaurský svatého Jana, který byl horlivým zastáncem svatých ikon, před damašským kalifem za údajnou vlastizradu damašského vládce. Kalif dal potrestat svatého Jana veřejným odseknutím jeho pravé ruky. Večer, kdy se zmírnil hněv kalifa, si od něj sv. Jan vyprosil svoji useknutou pravou ruku. Když ji získal nazpět, přistoupil s ní před tuto ikonu Přesv. Matky Boží a přiložil ruku na místo, odkud byla odseknuta, a v slzách se sklonil v srdečné modlitbě k Přesvaté Vládkyni a prosil ji za uzdravení své ruky. Jan se potom dlouho před ikonou modlil, až před ní usnul. Ve snu se mu zjevila Matka Boží a uzdravila mu jeho ruku, která vypadala po zhojení stejně jako před odseknutím; jediné, co zůstalo zjevné, byla jizva na kůži, která dosvědčovala tento velký zázrak. Z vděčnosti za uzdravení nechal svatý Jan učinit ze stříbra jednu ruku a tu přiložil k přečestné Ikoně Bohorodice, která byla od těch dob nazývaná „Tříruká“. Přesto, že nevinnost sv. Jana byla nakonec dokázána, on se i přesto rozhodl opustit kalifův dvůr i Damašek a odešel do velké Lavry sv. Sávy Posvěceného, kde přijal mnišství. Divotvornou ikonu Přesvaté Matky Boží (Třírukou) měl od té doby již navždy u sebe.
Ikona Přesvaté Bohorodice Tříruké.