Ve všech ostatních přirozených náboženstvích se člověk pohybuje směrem k Bohu a je prvním ze všech pohybů; v křesťanství se Bůh pohybuje směrem k člověku, takže člověk na tento první impuls reaguje.
Člověk zůstává přirozený nebo lidský, dokud se ho nezmocní Božský život mimo něj a nepovznese ho k důstojnosti, které nemůže dosáhnout pouze svými zásluhami a silami. To je celý smysl Kristova Vtělení: "Přišel jsem, aby měli Život".
Proto se lidé prostřednictvím Písma svatého dělí na živé a neživé: "Říkáte si živí, ale místo toho jste mrtví". Což znamená, že někteří mají přirozený život: dýchají a chodí, mluví a hmatem cítí, ale z Božího hlediska jsou neživí, protože jim chybí onen nadpřirozený život podle Boha, život milosti, ve srovnání s nímž je každý jiný život smrtí.
Křesťanská morálka tedy není pouhou krystalizací psychologických, citových a etických norem, nýbrž je to vlastnictví základu Nadpřirozeného života v duši, Božího života, který má jméno Charita, Boží láska nebo Milost.
(Fulton J. Sheen, z knihy "Myšlenky pro každodenní život")

Translated with DeepL.com (free version)

facebook.com/cookie/consent_prompt/?next_uri=https://mbasic.fac