Cartusialover, 11 Eylül’de Kartuz manastırının gürültüye boğulmuş bir dünyaya nasıl radikal bir çözüm sunduğunu açıklıyor: sessizlik, yalnızlık ve dua. İlk başta, hücre bir sığınaktır. Gürültüyü, dikkat dağınıklığını ve modern yaşamın taleplerini dışarıda tutar. Keşişler bu aşamaya “Şefkatli Anne” adını verir. Ancak bu rahatlık uzun sürmez. Kısa sürede aynı duvarlar zorlayıcı hale gelir. Rutin devam eder. Manzara değişmez. Dua kuru gelebilir. Tanrı uzak görünebilir. Hücre, “Sert Öğretmen”e dönüşür. Saklanacak hiçbir yer yoktur. Pişmanlıklar geri döner. Yanılsamalar çöker. Günah açığa çıkar. Dom Lorenzo Maria, “Sessizlik, içimizdeki hüzünlü gerçeklerle yüzleşmektir,” der. Yine de Kartüzyen rahip bu karanlığı bir başarısızlık olarak değil, bir arınma olarak görür: “Yükseliriz ve düşeriz,” derdi Çöl Babaları. Hücre, insanın kendi suretinde yarattığı sahte Tanrı’yı —her zaman teselli edici, idare edilebilir ve öngörülebilir bir Tanrı’yı— ortadan kaldırır ve keşişe gerçek Tanrı’yı, mutlak …
Avi Livo, původní učitel (zakladatel) TM je Maharishi Mahesh Yogi. Jeho vlastní výklad Ďábla však není křesťanský. V EXISTENCI ĎÁBLA NEVĚŘÍ!! Můžeš nám vysvětlit, z jakého náboženského systému vůbec bereš svého „Ďábla“, a co si pod tímto pojmem představuješ, když se současně odvoláváš na transcendentální meditaci (TM)? Buď tedy neznáš učení svého vlastního gurua, nebo si „Ďábla“ účelově vypůjčuješ z křesťanství, které jinak v praxi, kterou zde prezentuješ, odmítáš.
Livo, rád se prezentuješ, jako zralý "duchovní člověk" a pak stačí málo a najednou je na Glorii velké nevyzrálé "ješitné děcko." Mluvíš o lhaní druhých a sám tady lžeš všem a skrýváš pravdu o tom, čemu skutečně věříš. ROZHODNĚ NEJSI BIBLICKÝ KŘESŤAN, ALE PROPAGUJEŠ NA GLORII RÁDOBY KŘESŤANSTVÍ NAROUBOVANÉ NA VÝCHODNÍ NÁBOŽENSTVÍ. Nejsi první ani poslední, kdo "objevil" TM. Když ji chceš praktikovat, prosím nikdo Ti ji nebere, je to Tvůj život. ALE NELŽI TADY SOUSTAVNĚ DRUHÝM......
Takže ve skutečnosti nejsi opět schopen nic doložit ani obhájit, nebo máš strach vysvětlit. Jen dokola opakuješ stále stejnou poučku TM A POHYBUJEŠ SE V KRUHOVÉM UVAŽOVÁNÍ. Navíc fakticky neumožňuješ skutečnou diskusi. Každého, kdo nepřijme Tvůj výklad za jedinou pravdu, automaticky označíš za lháře. Co mě ale zaráží nejvíc, je Tvůj vývoj v poslední době. Místo věcných argumentů stále častěji saháš k osobním útokům. Tam, kde chybí vysvětlení a důkazy, přicházejí ničím nepodložená a vymyšlená obvinění vůči druhým. Zamysli se konečně trochu nad sebou... PS: nějak to nejde dohromady s Tvými slovy o lásce, pravdě, kterých máš plné "hubu"!! Vypadá to tak, že asi v srdci máš něco jiného, než lásku, mluvko.
Poslouchej, opět se snažíš odvést debatu od podstaty. Místo odpovědi na argument rozebíráš mou stylistickou chybu. Ta je již opravená. Teď tedy k věci: Můžeš mi nejprve vysvětlit, z jakého náboženského systému vůbec bereš svého „Ďábla“, když se současně odvoláváš na transcendentální meditaci (TM)? A pokud TM čerpá z učení Maharishiho Maheshe Yogiho, pak je otázka ještě zásadnější:odkud se v tomto učení vzal osobní Ďábel, když Maharishi existenci takové bytosti odmítá? Tak povídej a nestyď se říct pravdu!!!!!
Livo napsal jsi mi: "... Nedivím se, když ses upsal Ďáblu..." A já Ti odpovídám, opět meleš: Tvým učitelem TM je Maharishi Mahesh Yogi. Jeho vlastní výklad Ďábla však není křesťanský. V EXISTENCI ĎÁBLA NEVĚŘÍ!! Můžeš mi tedy nejprve vysvětlit, z jakého náboženského systému vůbec bereš svého „Ďábla“, když se současně odvoláváš na Maharishiho TM? Pokud se tak důsledně dovoláváš TM, pak bys měl vysvětlit především toto: odkud se v jeho učení najednou vzal osobní Ďábel, když Maharishi existenci takové bytosti odmítá? Buď tedy neznáš učení svého vlastního gurua, nebo si „Ďábla“ účelově vypůjčuješ z křesťanství, které jinak v praxi, kterou zde prezentuješ, odmítáš. V obou případech je výrok „Nedivím se, když ses upsal Ďáblu“ především usvědčující pro tebe, nikoli pro mě.
V roce 1968 dostal Maharishi přímou otázku: „Existuje nějaká zlá síla – například ďábel – něco jako protějšek Boha?“ Maharishi odpověděl v podstatě: „Nedostatek ocenění Boha a tato nevědomost mohou působit jako ďábel.“ A na doplňující otázku, zda existuje ztělesněná bytost zla, odpověděl: „Bůh se vtěluje, zlo nikoli.“ To je velmi podstatné. Takže podle Maharishiho: Ďábel není osobní duchovní bytost, která stojí proti Bohu. „Ďábel“ je v podstatě nevědomost člověka a nepochopení Boha. Maharishi výslovně odmítá existenci vtělené/osobní bytosti zla. Zlo proto není skutečný osobní protivník Boha v biblickém smyslu. To je v přímém rozporu s biblickým pojetím, kde Satan není pouze symbolem lidské nevědomosti. Bible ho představuje jako osobní duchovní bytost, která pokouší, lže, svádí a jedná proti Bohu (např. Job 1–2; Jan 8,44; 1 Petr 5,8; Zjevení 12,9).
Liva níže napsal: "…Cela pomalu odstraňuje představy, jimiž ego má sklon zlidšťovat Boha – redukovat ho na uklidňující sílu, na něco srozumitelného a utěšujícího. Cela říká mnichovi: Bůh, kterého hledáš, není pravým Bohem. To, co ego nazývá božským opuštěním, je ve skutečnosti transcendence. Vidím, že nerozumíš……" Livo, vidím, že tomu nerozumíš ty. Soustavně nejsi schopný samostatně myslet a načítáš tam něco, pouze na základě názvů, či vět, které v tobě něco evokují. Soustavně nejsi schopný rozlišit mezi obecným pojmem „transcendence“ a konkrétní metodou „transcendentální meditace“. Z toho, že člověk překonává své představy, ještě neplyne, že praktikuje TM. A tvrzení, že „transcendentální meditace není ničím jiným než soustředěným přesahem“, je tvoje vlastní definice, nikoli argument.Kdyby tomu tak bylo, pak by každá soustředěná modlitba, při níž člověk překračuje své dosavadní představy, byla transcendentální meditací. Tím ale z TM děláš obecný pojem pro jakoukoli duchovní transcendenci. Článek mluví - o očištění představ o Bohu. Avi liva z toho vytváří nauku - o transcendentální meditaci. To jsou dvě různé věci.
Livo, shrnu to takto: Nedovedls obhájit nic. Na otázky jsi opět neodpověděl a raději debatu jsi soustavně odkláněl. Děláš závěry podle slov a názvů, která v tobě vyvolají určitou asociaci, místo abys pochopil, co autor skutečně říká. Ze slova „transcendence“ si uděláš „transcendentální meditaci“ a pak svou vlastní představu vydáváš za výklad textu. Nejprve ztotožníš transcendenci s TM a potom z ní TM „dokazuješ“. TO NENÍ VÝKLAD, ALE KRUHOVÉ UVAŽOVANÍ. JSI CHYCENÝ VE VLASTNÍ PASTI POKŘIVENÉHO MYŠLENKOVÉHO VZORCE, KTERÝ TI BRÁNÍ VIDĚT TEXT, JAKÝ SKUTEČNĚ JE. Tak postupují lidé, kteří už nevycházejí z textu, či mu nerozumí .... ČILI, MELEŠ TOTÁLNÍ BLBOSTI, ZCELA MIMO MÍSU.
Avi livo, ani zde, Tvé argumenty neobstojí. Věda může zkoumat, co se při TM děje v mozku a v těle. Nemůže tím ale dokázat její duchovní a metafyzické výklady. A už vůbec nemůže kvantová fyzika udělat z TM křesťanskou pravdu. O tom, zda je určitá duchovní cesta pravdivá, nerozhoduje její podobnost s fyzikální teorií, ale její soulad s Božím zjevením. Pro křesťana proto není rozhodující, co o TM říká kvantový fyzik, ale co o takové duchovní cestě říká Boží slovo. Bible nás ostatně varuje: Kol 2:8"Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii — prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista." 1Kor 2:5„Vaše víra aby nebyla založena na moudrosti lidské, nýbrž na moci Boží.“ Kvantova fyzika tedy i kdyby něco prokázala (což zatím neučinila), nemůže potvrdit, že TM vede k Bohu. To může posoudit jedině Boží slovo, KTERÉ ODMÍTÁŠ PŘIJMOUT A PLNĚ PŘEKRUCUJEŠ K LŽIVÉMU VÝKLADU TM.
Video od Livy Hagelina jsem dohledával a na základě jeho kritiků uvádím: Hagelin není důkazem, že kvantová fyzika něco potvrzuje ohledně TM. Je to fyzik, který používá pojmy a modely moderní fyziky k vysvětlení a podpoře duchovního učení TM. To, že něco Hagelin tvrdí, samo o sobě nedokazuje vůbec nic. Je to jeho hypotéza/interpretace. Hagelin skutečně navrhuje, že „čisté vědomí“ a fyzikální sjednocené pole jsou totožné, ale sám uvádí, že k tomu je potřeba rozšířený fyzikální rámec. Takže jednoduchý závěr: Hagelin není důkaz TM. Je to člověk, který se pokouší TM vysvětlit pomocí kvantové fyziky. „Kvantový fyzik říká, že TM souvisí se sjednoceným polem“ není vědecký důkaz. Je to tvrzení kvantového fyzika, které samo potřebuje důkaz. Navíc jeho propojení vědomí se sjednoceným polem bylo mezi fyziky kritizováno právě jako neoprávněný skok od fyzikální teorie k metafyzickému tvrzení
Hagelin má řadu kritiků: Například fyzik Peter Woit kritizoval ztotožnění „sjednoceného pole vědomí“ se sjednoceným polem fyziky jako wishful thinking. Fyzik John Ellis, který s Hagelinem dříve spolupracoval v CERNu, ho podle dobového popisu dokonce žádal, aby přestal spojovat jejich fyzikální teorii s TM. Ještě důležitější je, že filozof Evan Fales a sociolog Barry Markovsky označili Hagelinovy paralely mezi vědomím a fyzikálním polem za založené na nejasnostech, vágních analogiích a svévolně vytvářených podobnostech. A Hagelin sám ve své práci přiznává, že ztotožnění vědomí se sjednoceným polem vyžaduje rozšířený fyzikální rámec. Jednoduchý závěr: Hagelin je skutečný fyzik, ale jeho propojení kvantové fyziky s učením TM není něco, co by kvantová fyzika sama prokázala. Je to jeho teoretická interpretace — a právě tato interpretace má mezi odborníky kritiky.
John Hagelin - Wikipedia Woit tímto výrokem reagoval právě na Hagelinovo ztotožňování „sjednoceného pole vědomí“ se sjednoceným polem fyziky. „Prakticky každý teoretický fyzik na světě to všechno odmítá jako nesmysl a práci šarlatána.“ Nerozumím dobře Hagelimu, ale dle toho co jsem mohl trochu dohledat, tak Hagelin je sice fyzik, ale jeho spojování kvantové fyziky s učením TM není potvrzením TM vědou. Naopak, toto spojení bylo ostře kritizováno fyziky jako „nesmysl“ a založené na vágních analogiích
Avi, definici slova transcendence ti nikdo nebere. Spor není o význam slova, ale o tvůj skok od „transcendence“ k „transcendentální meditaci“. Z toho, že text mluví o překročení lidských představ o Bohu, ještě nevyplývá, že popisuje metodu TM. PROTO ZNOVU ŘÍKÁM: Ukaž v článku konkrétní meditační techniku, která tento závěr opravňuje!!!!!!
A - „Cela říká mnichovi: Bůh, kterého hledáš, není pravým Bohem. To, co ego nazývá božským opuštěním, je ve skutečnosti transcendence.“ A v originále: „il Dio che cerchi non è il vero Dio. Ciò che l’ego chiama abbandono divino è, in realtà, trascendenza.“
B - ODPOVĚĎ: Mnich má své vlastní představy o Bohu. Ego si Boha „přizpůsobuje“ – představuje si ho jako někoho, kdo ho uklidní, utěší a dá mu pocit bezpečí. Když ale v tichu tyto představy postupně odpadají, může mít pocit, že Bůh je daleko, mlčí a opustil ho. Autor však říká: to není skutečné Boží opuštění. Je to transcendence – Bůh přesahuje naše představy o něm. Člověk se dostává za svou vlastní představu Boha. Takže: „Bůh, kterého hledáš“ = tvoje lidská představa Boha. „Pravý Bůh“ = Bůh, který přesahuje tuto představu. „Transcendence“ = Bůh přesahuje to, co si o něm člověk dokáže představit. A to je důležité pro NÁŠ SPOR:text zde popisuje proces očišťování lidské představy o Bohu, nikoli techniku transcendentální meditace. To jsou dvě různé věci.
Avi, zase odhaluješ vnitřní svoji prázdnotu, je mi Tě líto. Opět jsi neodpověděl na jedinou věcnou otázku: kde konkrétně v citovaném článku vidíš transcendentální meditaci? Místo argumentu vytahuješ moji minulou zkušenost s Oshem, kterou VYLHANĚ PŘEKRUCUJEŠ a osobně mě napadáš. To ale nijak nedokazuje, že kartuziánský text popisuje TM. V citovaném textu stojí: „Bůh, kterého hledáš, není pravým Bohem.“ A dále: „...je ve skutečnosti transcendence.“ Ty z toho uděláš: „To, co je zde popsané, je transcendentální meditace.“ Tak tedy ukaž konkrétně kde. Kde je v textu metoda TM, mantra, Maharishi nebo technika transcendence? Pokud to tam není, pak do textu TM jednoduše vkládáš ty sám. A osobní útoky na moji minulost nejsou odpovědí na argument, SYNU SATANŮV.
A - Text říká: „Bůh, kterého hledáš, není pravým Bohem... To, co ego nazývá božským opuštěním, je ve skutečnosti transcendence.“ V kontextu věty je zřejmé, že transcendence se vztahuje k Bohu, ne k meditační technice. Autor vysvětluje, že Bůh přesahuje lidské představy a očekávání. Když mnich ztratí své falešné představy o Bohu, může to prožívat jako opuštěnost, ale autor říká, že jde o setkání s Boží transcendencí. V textu není nic o: mantře, technice TM, Maharishim, překračování myšlení, čistém vědomí, sjednocení átmanu a brahmanu, ani o jakémkoli postupu typickém pro TM.
B - Avi, bludař, zde dělá typický skok v argumentaci: Článek mluví o Boží transcendenci. Avi zamění transcendenci Boha za transcendentální meditaci. Potom prohlásí, že jde o totéž. Jenže to není totéž. V citovaném textu je transcendentní Bůh ten, který přesahuje lidské představy, ego a očekávání. Bůh zůstává Bohem a člověk člověkem. Mnich se neučí hledat hlubší vrstvy vlastního vědomí, ale vzdává se svých falešných představ o Bohu. TM naproti tomu pracuje s mantrou a obracením pozornosti dovnitř, aby člověk dosáhl stavu transcendence. To je úplně jiný koncept než tvrzení, že Bůh přesahuje naše představy. Stručně: Transcendence Boha není totéž jako transcendentální meditace. Z toho, že kartuziánský text mluví o transcendentním Bohu, nelze vyvodit, že popisuje TM. A Tvá osobní poznámka o mém duševním zdraví není argument. Je to pokus odvést pozornost od věcné otázky. Pokud máš pravdu, musíš ukázat, kde článek mluví o mantrách, metodě TM, Maharishim, čistém vědomí nebo technice transcendence. Samotné slovo „transcendence“ k takovému závěru nestačí.
Lež pro "neznalé, které tahá do záhuby": ... To je od kartuziánů milé, že bližním poskytují vhodné podmínky pro vzývání Boha v transcendentální meditaci....
Cartusialover 11. septembra vysvetľuje, ako kartuziánsky kláštor ponúka radikálnu odpoveď na svet topiaci sa v hluku: ticho, samota a modlitba. Spočiatku je cela útočiskom. Izoluje od hluku, rozptýlenia a nárokov moderného života. Mnísi túto fázu nazývajú „Láskavá matka“. Ale pohodlie netrvá dlho. Čoskoro sa tie isté steny stanú náročnými. Rutina pretrváva. Výhľad sa nemení. Modlitba môže pôsobiť sucho. Boh sa môže zdať vzdialený. Keľa sa stáva „prísnym učiteľom“. Nie je kam sa skryť. Vracajú sa výčitky. Ilúzie sa rúcajú. Hriech je odhalený. „Ticho je konfrontáciou so smutnými skutočnosťami v nás,“ hovorí Dom Lorenzo Maria. Kartuzián však túto temnotu nevníma ako zlyhanie, ale ako očistenie: „Vstávame a padáme,“ hovorili púštni otcovia. Cela odstraňuje falošného Boha stvoreného podľa vlastného obrazu človeka – Boha, ktorý je vždy utešujúci, zvládnuteľný a predvídateľný – a učí mnícha hľadať skutočného Boha, absolútneho Druhého.
To je tá správna cesta späť k Stvoriteľovi. Nič z okolia duše človeka k Bohu nedovedie. Hovorí sa tomu SEBAREALIZÁCIA: cesta do svojho vnútra. Ako spoznať svojho Stvoriteľa
Cartusialover explica, a 11 de setembro, como a Cartuxa oferece uma resposta radical a um mundo que se afoga no ruído: silêncio, solidão e oração. Inicialmente, a cela é um refúgio. Isola do ruído, das distrações e das exigências da vida moderna. Os monges chamam a esta fase de «Mãe Terna». Mas o conforto não dura. Em breve, as mesmas paredes tornam-se exigentes. A rotina mantém-se. A vista não muda. A oração pode parecer árida. Deus pode parecer distante. A cela torna-se o «Mestre Severo». Não há onde se esconder. Os arrependimentos regressam. As ilusões desmoronam-se. O pecado é exposto. «O silêncio é um confronto com as tristes realidades que há dentro de nós», afirma Dom Lorenzo Maria. No entanto, o cartuxo não vê esta escuridão como um fracasso, mas sim como purificação: «Levantamo-nos e caímos», diziam os Padres do Deserto. A cela despoja-nos do falso Deus feito à imagem do próprio homem — um Deus que é sempre reconfortante, controlável e previsível — e ensina o monge a procurar o Deus verdadeiro, o Outro absoluto.
Cartusialover wyjaśnia 11 września, w jaki sposób kartuzja stanowi radykalną odpowiedź na świat tonący w hałasie: cisza, samotność i modlitwa. Początkowo cela jest schronieniem. Odgradza od hałasu, rozpraszających czynników i wymagań współczesnego życia. Zakonnicy nazywają ten etap „Czułą Matką”. Jednak ten komfort nie trwa długo. Wkrótce te same ściany stają się wymagające. Rutyna pozostaje niezmienna. Widok się nie zmienia. Modlitwa może wydawać się jałowa. Bóg może wydawać się odległy. Cela staje się „Surowym Nauczycielem”. Nie ma gdzie się ukryć. Powracają żale. Iluzje się rozpadają. Grzech zostaje obnażony. „Cisza jest konfrontacją ze smutnymi realiami w nas samych” – mówi Dom Lorenzo Maria. Jednak kartuz nie postrzega tej ciemności jako porażki, lecz jako oczyszczenie: „Wznosimy się i upadamy” – mawiali Ojcowie Pustyni. Cela pozbawia nas fałszywego Boga stworzonego na obraz człowieka – Boga, który jest zawsze pocieszający, łatwy do opanowania i przewidywalny – i uczy mnicha poszukiwania prawdziwego Boga, absolutnej Inności.