Čo zamlčuje diktátor Putin ožralým Rusom
Toto je krátke shrnutí fašisticke politiky ruského masového vraha Putina za loňský rok :
1) Novorusko ztroskotalo
Ambiciózní projekt okupace části Ukrajiny (“Novorusko“) definitivně ztroskotal. Nepodařilo se obsadit ani celé území dvou východoukrajinských oblasti - Doněcké a Luhanské, jejichž několikamiliónové obyvatelstvo a válkou zdevastovanou ekonomiku bude dál zatěžovat už beztak oslabený ruský rozpočet.
Ofenziva na Mariupol, klíčové přístavní město, jehož případně obsazení otevíralo cestu na Krym, rovněž skončila vzhledem k odporu ukrajinských vojenských oddílu fiaskem.
2) Krym je v izolaci
Okupovaný Krym se stále ještě nepodařilo dostat z izolace.
Výstavba mostu spojujícího ruskou pevninu s poloostrovem je v nedohlednu, letecké spojení je mimořádně chabé, ekonomika poloostrova, závislá na dovozu potravin z pevniny, pokulhává. V poslední době se Krym potýká s de facto energetickou blokádou ze strany Kyjevu.
Přes veškerá prohlášení se ani v nejmenším nepodařilo proměnit Krym v kvetoucí turistickou destinací. Anexi Krymu mezinárodní společenství pořád ještě nepovažuje za ukončený boj.
3) Megalomanské projekty skončily fiaskem
Plynovod do Ukrajiny a následně do Evropy je vzhledem ke sporům s Kyjevem stále ještě nespolehlivý, což Rusku jako dodavateli této suroviny na západní trhy nepřidává na důvěryhodnosti.
Projekt výstavby plynovodu South Stream do Bulharska utrpěl fiasko. A je více než pravděpodobně, že ve světle posledních události podobně dopadne i Turkish Stream, od jehož realizace si Moskva mnohé slibovala. Takřka epický projekt plynovodu Síla Sibiře, který měl vyvážet ruský zemní plyn do Číny a vyhnout se tak závislosti na evropském trhu, rovněž skončil nezdarem.
Obdobně neúspěšně dopadly i plány na výstavbu Hedvábné cesty z Číny přes Rusko na západ do Evropy; naopak, zrovna před několika dny se Ankara a Peking domluvily na tranzitu zboží z východní Asie do Turecka mimo ruské území. Přitom příprava a lobbování těchto často megalomanskách projektů stála ruské daňové poplatníky miliardy dolarů.
4) Rusku hrozí druhý Afghánistán
Rusku se podařilo zabřednout do krvavé a nebezpečné občanské války v Sýrii. Angažmá v této části světa může pro Moskvu dopadnout druhým Afghánistánem; aby si Putin zachoval tvář, je pravděpodobně, že nebude couvat před nasazením pozemních vojsk.
Přitom vojenské angažmá Ruska v syrské občanské válce, které již připravilo o život stovky místních civilistů, je primárně namířeno nikoliv proti Islámskému státu, ale proti opozičním - a často nedžihádistickým - frakcím působícím v západní části země, kterou se Asadova armáda snaží definitivně ovládnout.
Tímto způsobem si Moskva přátelé v regionu a ve světě získá jen těžko. V této situaci, kdy západní státy a Ankara usilují o svržení Asadova režimu a boj proti Islámskému státu, zatímco Rusko se zaměřuje téměř bezvýhradně na boj proti jednotkám Svobodné syrské armády, syrských Turkmenů a dalších vojenských oddílů nespjatých s Islámským státem, jsou rozhovory o vytvoření mezinárodní koalice proti Islámskému státu předurčeny k neúspěchu.
5) Ponižování Turecka bude stát Rusko síly
Bezostyšným porušováním vzdušného prostoru členských zemí NATO i rady neutrálních státu se Moskvě podařilo oživit diskuze o vstupu Finska a Švédska do Severoatlantické aliance.
Vztahy s Tureckem, významným ekonomickým partnerem Ruska a členskou zemí NATO s druhou nejsilnější konvenční armádou, jsou na bodu mrazu a vzhledem k Putinove snaze ponížit Ankaru je deeskalace konfliktu v nedohlednu. A v nedohlednu je i zrušení ekonomických sankcí, jež Západ na Rusko uvalil.
V tomto ohledu není nahodilé, že oproti loňskému proslovu o stavu Ruska nezazněla o fašistech na Ukrajině, kyjevské juntě či perzekutorech jediná zmínka. Jediný incident na syrsko-tureckém pohraničí vyprovokovaný Ruskem způsobil, že se ze spřáteleného Turecka stal takřka přes noc nepřítel číslo jedna, kterého je třeba s vypětím všech sil potrestat.
www.nezvedavec.org/index.php/subject_display
1) Novorusko ztroskotalo
Ambiciózní projekt okupace části Ukrajiny (“Novorusko“) definitivně ztroskotal. Nepodařilo se obsadit ani celé území dvou východoukrajinských oblasti - Doněcké a Luhanské, jejichž několikamiliónové obyvatelstvo a válkou zdevastovanou ekonomiku bude dál zatěžovat už beztak oslabený ruský rozpočet.
Ofenziva na Mariupol, klíčové přístavní město, jehož případně obsazení otevíralo cestu na Krym, rovněž skončila vzhledem k odporu ukrajinských vojenských oddílu fiaskem.
2) Krym je v izolaci
Okupovaný Krym se stále ještě nepodařilo dostat z izolace.
Výstavba mostu spojujícího ruskou pevninu s poloostrovem je v nedohlednu, letecké spojení je mimořádně chabé, ekonomika poloostrova, závislá na dovozu potravin z pevniny, pokulhává. V poslední době se Krym potýká s de facto energetickou blokádou ze strany Kyjevu.
Přes veškerá prohlášení se ani v nejmenším nepodařilo proměnit Krym v kvetoucí turistickou destinací. Anexi Krymu mezinárodní společenství pořád ještě nepovažuje za ukončený boj.
3) Megalomanské projekty skončily fiaskem
Plynovod do Ukrajiny a následně do Evropy je vzhledem ke sporům s Kyjevem stále ještě nespolehlivý, což Rusku jako dodavateli této suroviny na západní trhy nepřidává na důvěryhodnosti.
Projekt výstavby plynovodu South Stream do Bulharska utrpěl fiasko. A je více než pravděpodobně, že ve světle posledních události podobně dopadne i Turkish Stream, od jehož realizace si Moskva mnohé slibovala. Takřka epický projekt plynovodu Síla Sibiře, který měl vyvážet ruský zemní plyn do Číny a vyhnout se tak závislosti na evropském trhu, rovněž skončil nezdarem.
Obdobně neúspěšně dopadly i plány na výstavbu Hedvábné cesty z Číny přes Rusko na západ do Evropy; naopak, zrovna před několika dny se Ankara a Peking domluvily na tranzitu zboží z východní Asie do Turecka mimo ruské území. Přitom příprava a lobbování těchto často megalomanskách projektů stála ruské daňové poplatníky miliardy dolarů.
4) Rusku hrozí druhý Afghánistán
Rusku se podařilo zabřednout do krvavé a nebezpečné občanské války v Sýrii. Angažmá v této části světa může pro Moskvu dopadnout druhým Afghánistánem; aby si Putin zachoval tvář, je pravděpodobně, že nebude couvat před nasazením pozemních vojsk.
Přitom vojenské angažmá Ruska v syrské občanské válce, které již připravilo o život stovky místních civilistů, je primárně namířeno nikoliv proti Islámskému státu, ale proti opozičním - a často nedžihádistickým - frakcím působícím v západní části země, kterou se Asadova armáda snaží definitivně ovládnout.
Tímto způsobem si Moskva přátelé v regionu a ve světě získá jen těžko. V této situaci, kdy západní státy a Ankara usilují o svržení Asadova režimu a boj proti Islámskému státu, zatímco Rusko se zaměřuje téměř bezvýhradně na boj proti jednotkám Svobodné syrské armády, syrských Turkmenů a dalších vojenských oddílů nespjatých s Islámským státem, jsou rozhovory o vytvoření mezinárodní koalice proti Islámskému státu předurčeny k neúspěchu.
5) Ponižování Turecka bude stát Rusko síly
Bezostyšným porušováním vzdušného prostoru členských zemí NATO i rady neutrálních státu se Moskvě podařilo oživit diskuze o vstupu Finska a Švédska do Severoatlantické aliance.
Vztahy s Tureckem, významným ekonomickým partnerem Ruska a členskou zemí NATO s druhou nejsilnější konvenční armádou, jsou na bodu mrazu a vzhledem k Putinove snaze ponížit Ankaru je deeskalace konfliktu v nedohlednu. A v nedohlednu je i zrušení ekonomických sankcí, jež Západ na Rusko uvalil.
V tomto ohledu není nahodilé, že oproti loňskému proslovu o stavu Ruska nezazněla o fašistech na Ukrajině, kyjevské juntě či perzekutorech jediná zmínka. Jediný incident na syrsko-tureckém pohraničí vyprovokovaný Ruskem způsobil, že se ze spřáteleného Turecka stal takřka přes noc nepřítel číslo jedna, kterého je třeba s vypětím všech sil potrestat.
www.nezvedavec.org/index.php/subject_display
