Miroslava Čejková
Je přímo s podivem, jak v dnešní mediální společnosti zaplavené nejrůznějšími podružnými informacemi ty závažné zůstávají nepovšimnuty nebo jsou záměrně diskreditovány. Nejinak tomu chodí i v Církvi, pouze s tím rozdílem, že je tím mimo jiné dávána v sázku spása duší. O utajovaném třetím fatimském proroctví zde není třeba hovořit, alespoň se o této manipulaci obecně ví. Existuje však jiné proroctví Panny Marie, jehož věrohodnost se vyrovná církevně uznaným zjevením ve Fatimě, Lurdech či v La Salletě, a jež přímo promlouvá k našim časům. Ano, Matka Boží v 17. století v Quitu, v hlavním městě Ekvádoru, svěřila matce Marianě Františce de Jesús Torres y Berriochoa (1563 – 1635) vize týkající se dvacátého století. Dnes sbíráme jedovaté plody tehdy předpovězeného úplného morálního rozkladu, za jehož ukrácení se matka Mariana obětovala.
Podivuhodná je již samotná historie, jak bylo svědectví matky Mariany objeveno. Matka Mariana ve své skromnosti prosila Matku Boží, aby její jméno zůstalo v utajení. Matka Boží jí slíbila, že teprve po třech stoletích mlčení bude odhaleno a s ním i její poselství. Tak se také skutečně stalo. Po smrti matky Mariany její zpovědníka a duchovní otec P. Michael Romero OFM sepsal její životopis. Tento životopis je spolu s životopisy všech spoluzakladatelek kláštera sester Neposkvrněného početí v Quitu zachován ve velkých matrikách pod titulem El Cuadernon. Na základě těchto údajů napsal roku 1790 P. Manuel Souza Pereira, provinciál otců františkánů v Quitu, knihu o jejím zázračném životě, která byla mnohem později, až v roce 1988, přeložena Marian Therese Horvatovou do anglického jazyka pod názvem Naše Paní Dobrého díla – proroctví pro naši dobu. Nadpřirozenou povahu vylíčených událostí a svatost matky Mariany navíc dosvědčil pozdější zázrak: v roce 1906 byla v průběhu oprav kláštera otevřena rakev s jejím tělem, které po uplynutí takřka tří staletí zůstalo neporušené.
Matka Boží se matce Marianě zjevila vícekrát. Během doby, kdy matka Mariana čelila křivému obvinění jedné řeholní sestry, která chtěla dosáhnout uvolnění řádových regulí, promluvila k ní poprvé, aby ji utěšila. Satan, který zkouší zničit Boží dílo, neuspěje, neboť ona je Matkou Dobrého díla. K její poctě byla posléze zhotovena socha s tímto titulem, jak Matka Boží žádala. Ještě před dokončením sochy byla tvář Madony zázračně kolorována. Řezbář, kterému byl tento úkol svěřen, prohlásil, že něco tak překrásného nemohly stvořit ruce smrtelníka, musí jít o dílo andělů! 20. ledna 1610 předpověděla Matka Boží, že konec devatenáctého, a zejména dvacátého století, dojde k úplnému zničení morálky a k profanaci svátostí. Za příčinu tohoto stavu uvedla zednářské sekty, ačkoliv zednářství v tu dobu ještě nebylo ani založeno! „Věz, že konec devatenáctého, a zvláště pak století dvacáté, bude ve znamení exploze náruživosti a dojde k úplnému zničení morálky. Protože satan tehdy bude celkově panovat skrze zednářské sekty. Aby k tomu mohlo dojít, soustředí se zejména na děti. Běda dětem v těchto časech! Bude těžké přijmout svátost křtu i biřmování.“ Dále hovoří o úsilí zničit svátost pokání, o zneuctění Nejsvětější svátosti oltářní nebo útoku na svátost manželství. Vlády řízené zednáři ustanoví nespravedlivé zákony s cílem zničit tuto svátost, což umožní nevázaný život v těžkém hříchu a tím také nárůst počtu narozených dětí v nelegálních svazcích mimo Církev. To se samozřejmě odrazí i na stavu Církve. „Křesťanský duch rychle upadne, drahocenné světlo víry pohasne do té míry, že nastane téměř úplné zkažení mravů. Následky nemorální výchovy se zanedlouho projeví a způsobí nedostatek kněžských i řeholních povolání.“ Stejně jako v jiných proroctvích hovoří Matka Boží o pohoršeních, která budou přicházet skrze kněžský stav. A konečně jakožto nedostižný vzor čistoty upozorňuje, že „v onom nešťastném čase propukne nezastavitelná záplava nečistoty, která vžene zbytek lidí do hříchu a následně stáhne nesčetné lehkomyslné duše do věčného zavržení. Nebude možno nalézt nevinnost u dětí, ostýchavost u dívek. V těchto chvílích největších potřeb Církve ti, kdož mají mluvit, budou mlčet.“
K nejzávažnějšímu zjevení došlo zrána 2. února 1634. Matka Mariana dlela na modlitbách před svatostánkem a náhle zhaslo věčné světlo před oltářem. Když chtěla světlo opět zapálit, zjevila se Matka Boží a vyložila jí pět symbolických významů tohoto úkazu. Za prvé, vyjadřuje rozšíření herezí na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, které způsobí, že v temnotě nemravnosti pohasne v duších cenné světlo víry. Za druhé, zhasnutí světla poukazuje na úpadek řeholních společenství, která budou v té době tonout ve zmatku. Mnoho povolání bude zmařeno špatnou formací. „Třetím důvodem, proč zhaslo světlo,“ říká Matka Boží, „je atmosféra těchto časů prosycená duchem nečistoty, která jak ohavná povodeň zaplaví všechna veřejná místa do té míry, že stěží bude ještě nalézt panenskou duši. Čtvrtou příčinou jsou zednářské sekty, které se infiltrují do všech společenských vrstev a s ďábelskou vychytralostí rozšíří své bludy v rodinách, aby zničily především morálku dětí. V těchto nešťastných časech zlo udeří nebývalou silou na dětskou nevinnost. Následkem toho budou nová kněžská povolání ztracena.“ A konečně pátým důvodem, proč zhasla lampa v klášteře, je lhostejnost vlivných osob Církve, které budou nečinně přihlížet jejímu rozkladu. „Nepoužijí ve shodě s Boží vůlí svou moc k válce se zlem či k obnově víry. A tak lidé postupně zlhostejní v prosbách k Bohu, přijmou ducha zla a poddají se dychtivě všem způsobům hříchu.“ To, že tento postoj církevní hierarchie bude zdrojem trestů, které sešle Boží spravedlnost, je obsahem pozdějšího zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova matce Marianě. Stalo se tak v jejich posledních letech života, kdy často trpěla nemocemi a všechno své utrpení obětovala za Církev, především Církev dvacátého století.
Jakkoli se tyto vize dnešních časů mohou jevit beznadějnými, není tomu tak. Matka Boží též předpověděla, že malý počet věřících uchová poklad víry a že jistá řeholní společenství podepřou Církev během této hluboké krize. Nebeský Otec pak sešle Církvi preláta, jenž obnoví kněžského ducha. Matka Boží dokonce otevřeně hovoří o svém vítězství nad satanem, jak jej Bůh od věčnosti ustanovil: „Svrhnu pyšného, prokletého satana, rozdrtím ho svýma nohama a vhodím do pekelné propasti. Následkem toho bude svatá Církev i země zbavena jeho ukrutné tyranie.“
Vidíme, že Matka Boží vykresluje obraz současného světa i stav Církve. Sami jsme nyní svědky toho, jak se její proroctví naplnilo. Veškerá slova o tom, že lidstvo bylo vždy zkažené a že Církev je v krizi permanentně, dle mého názoru znevažují toto proroctví. Je třeba si uvědomit závažnost situace a už vůbec se nespokojit s pouhým přisvědčením, ano, vše se do posledního písmenka vyplnilo. Abychom však věděli, jak s tímto proroctvím prakticky naložit, musíme se znovu vrátit k některým jeho bodům.
Co vlastně Matka Boží zdůrazňuje? Ve své panenské čistotě varuje před mravním úpadkem, a jakožto matka má na zřeteli blaho svých dětí. Hovoří k nám jako ke svým dětem, ale současně hovoří o našich dětech. Není snad třeba líčit, jak je každodenní obyčejný život veden v neustálém střetu s nemorálností tohoto světa na všech úrovních. Nicméně tento stav bude nadále pokračovat, pokud se nepodaří před ní uchránit naše děti. To je velmi zodpovědná úloha katolických rodin, úloha rodičů, kteří se tak ocitají v první linií duchovní války, a to nejen za spásu svých dětí a blízkých, nýbrž i budoucích generací! Dnes zažíváme reálně a zcela konkrétně, jak sexualizovaná společnost útočí na nevinnost dětí, jelikož u dospělých osob ji lze už sotva nalézt. Nejspolehlivějším způsobem v tomto ohledu je plošné zavedení sexuální výchovy do škol. V této pasti uvíznou téměř všechny děti, neboť již několik století u nás platí povinná školní docházka. O tom, že tato sexuální výchova, tak jak je koncipována, pouze pošpiní nevinnost dětí už v útlém věku, není třeba diskutovat.
Důležité varování se týká lhostejnosti či otupělosti, s nimiž ruku v ruce kráčí vlažnost ve víře. Jistě je míněno obecně, přesto zůstaňme ještě u dětí. Děti, jak jsme viděli, jsou vtaženy do duchovní války. Avšak nejsou jen pouze pasivním terčem útoku, od jistého věku už mají povědomí o dobru a zlu i svobodnou vůli. Jednak je třeba je hájit a jednak rovněž duchovně formovat, neboť jsou též samy aktivními účastníky boje. Před nepřízněmi počasí nejlépe obstojí strom s hlubokými kořeny. Pokud katoličtí rodiče duchovně povedou své děti tak, že v nich vypěstují silného pravého katolického ducha, zmenšuje se pravděpodobnost, že je dnešní svět strhne s sebou do záhuby. Hovořím záměrně o křesťanském duchu, jelikož pouhé čtení katechismu nestačí. Děti asi nebudou tak často hájit články víry, jako spíš budou vystaveny nejrůznějším pokušením. Zde se není možné obejít bez cvičení v přiměřených sebezáporech v dovolených dobrech, a tím utužování ve ctnostech. Jakkoli však bude dítě odolávat tlaku ze strany spolužáků a kamarádů, pro něž bude při nejmenším podivínem, může podlehnout jinak. Mohou si k němu najít cestu lidé, kteří ve všech nekriticky spatřují bratry, nebo začne holdovat hrám na počítači, které mu poskytnou zdánlivě bezpečné útočiště. Je to však falešná útěcha či zábava, třebas mravně dovolená a nehříšná, neboť v posledku vede k otupělosti ducha. V takovém stavu se pak dítě snadno podřídí morálce světa.
Jistě každého po přečtení těchto řádků napadne, zda je to vše vůbec v omezených lidských silách rodičů. Ovšem že není. Bez Boží milosti nedokážeme nikdy nic. Kromě posilování ve svátostech nám však byla do rukou svěřena mocná zbraň pro tyto časy, a to přímo z rukou Matky Boží – svatý růženec. Matka Boží ve Fatimě nás na něj upomíná, a proto ji dennodenně v této modlitbě s důvěrou vzývejme o pomoc.
V článku bylo citováno z příspěvku: Stehlin, Karel P. Zjevení nejsvětější Panny Marie v Quitu. In Revue Memorare! 2. Nakladatelství MICHAEL s. a., Frýdek-Místek, 2007, s. 29-38.
Aktuálně >