☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Král nebeský, Pán Ježíš, Bohu Otci rovný,
ráčil býti na zemi člověku podobný
a pro lidskou ubohost chtěl sám nuzný býti,
dobrovolně pokutu hříšných na se vzíti.
V náramném ponížení v světě se ukázal,
v tom svou lásku velikou k nám hříšným dokázal;
toho, jejž obsáhnouti nebesa nemohla,
toho láska horlivá k nám na zemi strhla.
Mezi vlastní když přišel, od nich byl pohrdán,
od těch, jež uzdravoval, býval potupován,
od svých přátel, příbuzných mezi cizí vyhnán,
potom od učedníka k smrti těžké vydán.
Na svých ramenou svatých kříž k své smrti nesa,
skrze niž otevříti měl věrným nebesa,
bránil ženám plačícím jeho litovati,
aby spíše každý znal, proč ho milovati.
Pohleďme na Ježíše s pravou kajícností,
snažně žádejme býti vždy v jeho milosti,
bychom zůstávajíce s ním pevně spojeni
bližním svým odpouštěli všechna provinění.
Kéž bychom pospíšili svůj kříž nésti za ním,
cestou víry chodíce a pracujíce s ním,
nepřátel se nebáli jsouc jím posilněni,
neb po smrti navěky budem potěšeni.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.
2K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
3Popřej mi sluchu, *
rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, *
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
4vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
5Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *
neboť ty jsi mé útočiště.
6Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
7Ctitele nicotných model nenávidíš, *
já však důvěřuji v Hospodina.
8Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †
že jsi shlédl na moji bídu, *
že jsi mé duši pomohl v tísni,
9žes mě nevydal do moci nepříteli, *
ale postavils mé nohy na volné prostranství.
Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.
2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.
10Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *
hořem chřadne mé oko, duše i tělo,
11Neboť můj život hyne ve strastech, *
má léta v hořekování
Strast mě zbavuje síly, *
moje kosti chřadnou.
12Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †
sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *
kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
13Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *
podoben jsem rozbitému hrnci.
14Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *
Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.
15Já však, Hospodine, v tebe doufám, *
říkám: Ty jsi můj Bůh!
16Můj osud je ve tvé ruce, *
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
17Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *
zachraň mě svou slitovností.
Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.
3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.
20Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †
uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.
21Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu *
před svárlivými řečmi.
22Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě
23Už jsem si říkal sklíčeně: *
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *
když jsem volal k tobě o pomoc.
24Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm, *
kdo si počínají drze.
25Vzmužte se a buďte srdnatí, *
všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.
Až budu ze země vyvýšen,
potáhnu všechny lidi k sobě.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
Vytrvalost ve víře. Očekávání soudu
19Když máme, bratři, důvěru, že můžeme vejít do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, 20kterou nám otevřel skrze oponu, to znamená skrze své tělo, 21a (když máme) tak vynikajícího kněze nad Božím domem, 22přistupujme s upřímným srdcem a s plnou vírou; naše srdce je očištěné od zlého svědomí a tělo omyté v čisté vodě. 23Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal! 24Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům. 25Neopouštějte vaše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, když vidíte, jak se ten den blíží.
26Neboť jestliže dobrovolně hřešíme, když jsme jasně poznali pravdu, není už možná oběť za hříchy, 27ale jen hrozné očekávání soudu a spalujícího ohně, který stráví odpůrce Boží. 28Kdokoli pohrdne Zákonem Mojžíšovým, po (výpovědi) dvou nebo tří svědků, propadne bez milosrdenství smrti. 29Považte, oč hroznější trest si zaslouží ten, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev smlouvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, a kdo by se posmíval Duchu milosti? 30Vždyť známe dobře toho, který řekl: „Mně patří pomsta, já odplatím!“ A jinde: „Pán bude soudit svůj lid“. 31Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!
32Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět: 33jednak tím, že jste byli veřejně tupeni a utiskováni, jednak že jste se na tom podíleli s těmi, kterým se tak vedlo. 34Soucitně jste pomáhali uvězněným a s radostí jste snesli, když sami jste byli oloupeni o svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý.
35Neztrácejte proto důvěru, vždyť ji čeká velká odměna. 36Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.
37„Vždyť už jen chvilku, malou chvilku,
a přijde ten, který má přijít, a neomešká se.
38Můj spravedlivý však bude žít z víry.
Ale kdyby se ze strachu vzdaloval,
nebudu v něm mít zalíbení.“
39My přece nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Neztrácejte důvěru. * Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.
Trpělivostí zachráníte svou duši. * Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.
DRUHÉ ČTENÍ
(vzít alternativní čtení pro modlitbu se čtením)Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo Guelferbytanus 3: PLS 2,545-546)
Chlubme se i my křížem Páně
Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a školou trpělivosti.
Co víc si mohlo přát srdce věřících od milosti Boží? Jedinému Božímu Synu, věčnému jako Otec, nebylo dost, že se jako člověk narodil z člověka; on navíc rukama lidí, jež sám stvořil, dokonce zemřel.
Co nám Pán slibuje, je něco velikého. Ale daleko větší je to, co se – jak víme – kvůli nám již stalo. Kdo byli a čím byli hříšníci, když za ně Kristus zemřel? A kdo by mohl pochybovat, že dá svatým svůj život, když jim už předtím daroval svou smrt? Proč se lidská křehkost zdráhá uvěřit, že lidé jednou budou žít s Bohem? Vždyť je mnohem neuvěřitelnější to, co se již stalo, že totiž Bůh za lidi zemřel!
Vždyť kdo je Kristus, ne-li to Slovo, o kterém se praví: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh?“1 Toto Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi!2 Kristus by totiž nebyl mohl za nás zemřít, kdyby od nás nepřijal smrtelné tělo. Tak mohl nesmrtelný zemřít, tak chtěl dát smrtelníkům život: než nám dá účast na svém bohatství, stal se napřed účastným naší chudoby. Neboť my jsme v sobě neměli zdroj života, on v sobě neměl smrt.
Vzájemným sdílením tak s námi Kristus uskutečnil podivuhodnou směnu: on si od nás vzal, co mu přineslo smrt, my od něho budeme mít život.
Nejenže se tedy nemáme stydět za smrt našeho Pána a Boha, naopak, musíme na ni složit všechnu svou naději a být na ni nejvýš hrdí. Jestliže v nás Pán nalezl smrt a přijal ji od nás, dal nám také spolehlivou záruku, že nám v sobě dá život, který sami ze sebe mít nemůžeme.
Vždyť nás tak miloval, že ač sám bez hříchu, podstoupil za nás hříšníky, co jsme si za své hříchy zasloužili; jak by nám nedal, co náleží spravedlnosti, jestliže ospravedlňuje? Jak by nám ten, jehož sliby jsou naprosto spolehlivé, nedal jednou odměnu svatých, když na sebe – ač v něm nebylo nepravosti – vzal tresty hříšníků?
Bez bázně tedy, bratři, vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kristus byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se strachem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou.
Apoštol Pavel poznal, čím je třeba se chlubit, a doporučil nám to. Bylo mnoho velkých a božských věcí, které nám měl o Kristu připomínat. A přece neřekl, že se máme chlubit Kristovými mocnými skutky, např. že jako Bůh ve spojení s Otcem stvořil svět, nebo i když se stal člověkem, že měl v rukou vládu nad veškerým světem; ale řekl: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.3
1 Jan 1,1. 2 Jan 1,14. 3 Gal 6,14.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Tvému kříži se klaníme, Pane, a uctíváme tvé slavné umučení. * Smiluj se nad námi, vždyť jsi za nás trpěl.
Přispěj na pomoc svým služebníkům, vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví. * Smiluj se nad námi, vždyť jsi za nás trpěl.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, jsme slabí a hyneme pod tíhou hříchů; ujmi se nás a dej, ať se na nás ukáže životodárná síla umučení tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2024 Juraj Vidéky