☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Nuž, křesťané, radujte se,
vítejte svého Vítěze,
jenž vám kořist mnohou nese.
Pějme aleluja.
Vrací se Pán Kristus z boje,
a již uprostřed vás stoje,
přináší vám zvěst pokoje.
Pějme aleluja.
Mladí, staří, radujte se
a chvalte Krista vítěze.
Buď čest tobě, Boží Synu,
žes odvrátil vinu,
vyvedl ze smrti stínu.
Poslyšte, ó lidé milí,
k jakému Bůh míří cíli,
abychom spaseni byli.
Pějme aleluja.
Život aby navrátil nám,
který ztracen byl v ráji tam,
pramen jeho otevřel sám.
Pějme aleluja.
Poslal Syna jediného,
Beránka to nevinného,
pro vinné aby byl vydán,
od nich na smrt poslán,
a tak za hřích obětován.
Ó přesladký Ježíši náš,
život věčný v sobě ty máš
a svým věřícím jej vléváš.
Pějme aleluja.
Dej, ať i my vždy jsme tvoji,
posilni nás v každém boji,
mocí tvou ať duch náš stojí.
Pějme aleluja.
Od hříchů osvobozeni,
v spravedlnost uvedeni,
dej, ať vždycky s ochotností
žijem v tvé milosti,
pak nás přijmeš do radosti.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce! Aleluja.
1Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *
jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!
2Téměř již zakolísaly mé nohy, *
málem již uklouzly mé kroky,
3neboť jsem záviděl bezbožným, *
když jsem pozoroval blahobyt hříšných.
4Opravdu, nemají nesnáze, *
jejich tělo je zdravé a dobře živené.
5Netrápí je lidské strasti, *
nemají soužení jak ostatní lidé.
6Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *
násilnictví je přikrývá jakoby šatem.
7Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *
prýští výmysly srdce.
8Posmívají se, vedou zlé řeči, *
z povýšenosti hrozí útlakem.
9Svými ústy míří do nebe, *
jejich jazyk rejdí po zemi.
10Proto se k nim obrací můj lid, *
jako by se chtěl hodně nalokat vody,
11a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *
má o tom Nejvyšší znalost?“
12Hle, takoví jsou hříšníci, *
klidně si žijí, hromadí bohatství.
Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce! Aleluja.
2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.
13Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *
a v nevinnosti myl své ruce?
14Stále jsem v soužení *
a den co den v trestu.
15Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *
zradil bych rod tvých synů.
16Hloubal jsem, jak bych to poznal, *
ale zdálo se mi to obtížné,
17až jsem vnikl do Božích tajemství *
a přihlédl k jejich konci.
18Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *
do zhouby je vrháš.
19Jak se zhroutili v mžiku, *
zhynuli, pominuli se hrůzou!
20Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *
tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.
21Když se mé srdce jitřilo *
a bolest bodala v ledví,
22byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *
byl jsem před tebou podobný němé tváři.
Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.
3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne. Aleluja.
23Já však chci stále být u tebe: *
uchopils mě za pravici,
24povedeš mě svou radou *
a potom mě vezmeš do slávy.
25Koho mám na nebi kromě tebe? *
Když jsem u tebe, nevábí mě země.
26Touhou hyne mé tělo i duše, *
Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.
27Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *
zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.
28Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *
mít útočiště v Pánu, Hospodinu.
O všech tvých skutcích budu vypravovat *
v branách siónské dcery.
Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
Dvě šelmy
(Já, Jan,) 1jsem viděl, jak z moře vystupuje šelma. Měla deset rohů a sedm hlav, na každém rohu byla čelenka a na jejích hlavách rouhavá jména. 2A ta šelma, kterou jsem viděl, byla podobná levhartovi; tlapy měla jako medvěd a tlamu podobnou jako lev. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc.
3Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zasažená, ale ta její smrtelná rána se zase zahojila, takže celá země se dívala po šelmě s úžasem. 4Klaněli se drakovi, že dal šelmě (svou) moc; klaněli se (i) šelmě a říkali: „Kdo se vyrovná šelmě, a kdo se s ní dokáže utkat?“
5Její tlama mohla zpupně mluvit a rouhat se a směla (to) dělat dvaačtyřicet měsíců. 6Otevřela tedy tlamu k výsměšným řečem proti Bohu a mluvila tak proti němu a proti jeho stánku, (to je) proti těm, kdo mají v nebi svoje obydlí. 7A bylo jí dovoleno vést válku proti křesťanům a přemoci je. Byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. 8A budou se jí klanět všichni obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života zabitého Beránka.
9Kdo má ucho, ať poslouchá:
10Kdo (je určen) do zajetí,
půjde do zajetí,
kdo (je určen) na smrt mečem,
bude zabit mečem.
V tom je (základ) trpělivosti a důvěry křesťanů.
11Pak jsem viděl jinou šelmu, která vystupovala ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. 12Před tou první šelmou vykonává všechnu její moc; nutí zem i její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána se zase zahojila. 13A dělá velké divy; způsobí dokonce, že před očima lidí sestoupí oheň z nebe na zem. 14Těmi divy, které jí bylo dovoleno konat ve službách šelmy, svádí obyvatele země, přemlouvá je, aby postavili obraz oné šelmě, která přežila tu ránu od meče. 15A bylo jí dovoleno obraz šelmy oživit, takže ten obraz šelmy promluvil, a způsobit, aby byli pobiti všichni, kdo se obrazu té šelmy neklanějí. 16Nutí také všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, 17takže nikdo nemůže kupovat anebo prodávat, kdo nemá jako znamení jméno té šelmy nebo číslo, které (v součtu) dává její jméno. 18Tady je třeba moudrosti: kdo má rozum, ať sečte číslo té šelmy. Je to číslo (jednoho) člověka: jeho číslo je šest set šedesát šest.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života * a budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.
Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. * A budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z knihy „O Duchu Svatém“ od svatého Basila Velikého, biskupa
(Cap. 15,35-36: PG 32,130-131)
Duch oživuje
Pán, který řídí náš život ke spáse, uzavřel s námi křestní smlouvu. Ta je znamením smrti a života: ponoření do vody představuje smrt,1 Duch nám dává závdavek života.2 Tím se nám také ozřejmuje předmět našeho zkoumání, totiž proč se voda spojuje s Duchem. Neboť křest má dvojí účel: má zbavit moci tělo ovládané hříchem,3 aby už neplodilo ovoce smrti,4 a má dát život z Ducha, jehož plodem je posvěcení.5 Voda zobrazuje smrt, vždyť tělo je do ní ponořeno jako do hrobu, a Duch vdechuje oživující sílu a ze smrti hříchu vede naše duše opět k životu. To je to narodit se znovu z vody a Ducha:6 že ve vodě dochází k smrti a život nám dává Duch.
Trojím ponořením a trojím vzýváním se uskutečňuje veliké tajemství křtu; tak je naznačena smrt a duši křtěnců se dostává světla předáním Božího požehnání. Je-li ve vodě nějaká milost, nepochází z vody jako takové, ale z přítomnosti Ducha. Vždyť ve křtu nejde zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, o něž Boha prosíme.7 Aby nás Pán připravil na život založený na vzkříšení, předkládá nám, jak máme žít plně podle evangelia: nemáme být hněviví, máme trpělivě snášet zlé, být prosti lásky k rozkoším a osvobodit se od touhy po penězích. Dobrovolným uskutečňováním tohoto programu předem dosahujeme toho, co patří k podstatě budoucího věku. Kdyby někdo nazval evangelium předobrazem vzkříšeného života, nemyslím, že by se mýlil.
Skrze Ducha Svatého se nám nabízí znovuuvedení do ráje, (skrze tohoto Ducha) vstupujeme do nebeského království, dostává se nám opětného přijetí za Boží děti. On nám dává odvahu nazývat Boha Otcem, on dává účast na Kristově milosti, smíme se nazývat dětmi světla a mít účast na věčné slávě, jedním slovem: žít v celé plnosti požehnání, a to jak v tomto věku, tak i v budoucím. Všechno dobro, které nám je podle zaslíbení přichystáno a jehož užívání ve víře očekáváme, jako by tu již bylo, a my vidíme milost jako v zrcadle. Vždyť jestliže je takový už závdavek,8 jaká je celá skutečnost? A jsou-li takové prvotiny,9 jaké bude naplnění všeho?
1 Srov. Řím 6,5. 2 Srov. Ef 1,14. 3 Srov. Řím 6,6. 4 Srov. Řím 7,5. 5 Srov. Řím 6,22. 6 Srov. Jan 3,3. 7 Srov. 1 Petr 3,21. 8 Srov. Ef 1,14. 9 Srov. Řím 8,23.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jako holubice vypuštěná z nebe jako z archy, která je předobrazem církve, * sestupuje Duch Svatý na ty, kdo se noří do očistné křestní koupele, a přináší jim Boží pokoj, aleluja.
Tato požehnaná svátost nás vysvobozuje z otroctví hříchu k věčnému životu. * Sestupuje Duch Svatý na ty, kdo se noří do očistné křestní koupele, a přináší jim Boží pokoj, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a doveď nás do věčné blaženosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2024 Juraj Vidéky