☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Vítej, Jezu Kriste,
z nebeské výsosti,
vítej z Panny čisté,
náš předrahý hosti.
Přišels k nám od Otce,
spasení původce,
z tebe se těšíme,
všichni radujeme,
Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné
zde v tomto vězení,
z lásky své přílišné,
nás všech k vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebe sama nám dal,
Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný,
Syn Všemohoucího,
Pán a Bůh velebný,
nad nějž nic vyššího:
Sebe jsi ponížil,
pro nás hříšné zmařil,
učiněns podobný
nám, krom hříchu rovný
Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo,
že ses tak ponížil,
co k tomu nutilo,
abys hříšným sloužil?
Než milost horlivá,
ta spravedlnost tvá,
chtěls ji vždy činiti,
naším bratrem býti,
Kriste, Králi náš.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, aby nás vykoupil. Aleluja.
1Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
2Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
3„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
4Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
5Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
6„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
7Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
8Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
9Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
10Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
11V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
12aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
13Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Ant. Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, aby nás vykoupil. Aleluja.
2. ant. Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli. Aleluja.
2Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
3Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.
4Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
5Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.
Tam rozestřel stan pro slunce, †
6které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
7Na jednom okraji nebe vychází †
a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.
Ant. Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli. Aleluja.
3. ant. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Aleluja.
2Srdce mi překypuje radostnými slovy, †
přednáším králi svou báseň, *
rydlem zručného písaře je můj jazyk.
3Krásou vynikáš nad lidské syny, †
půvab se rozlévá po tvých rtech, *
proto ti Bůh požehnal navěky.
4Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *
svou nádherou a vznešeností!
5Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *
ať tě proslaví tvá pravice!
6Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *
odvaha králových nepřátel klesá.
7Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *
žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!
8Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, †
proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *
olejem radosti před tvými druhy.
9Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, †
blaží tě zvuk strunných nástrojů *
v paláci ze slonové kosti.
10Vstříc ti vycházejí dcery králů, *
po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.
11Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
12Sám král touží po tvé kráse: *
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
13Tyrský lid přichází s dary, *
velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.
14V plné kráse vstupuje královská dcera, *
její šat je protkán zlatem.
15V barevném rouchu ji vedou ke králi, *
za ní ti přivádějí panny, její družky.
16Provázeny radostným jásotem *
vstupují v královský palác.
17Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *
ustanovíš je za knížata po celé zemi.
18Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *
proto tě národy oslaví na věčné věky.
Ant. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Aleluja.
Slovo se stalo tělem. Aleluja
a přebývalo mezi námi. Aleluja.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Kronik
Proroctví o Mesiáši – Davidovu synu
1Když David už bydlel ve svém paláci, řekl proroku Nátanovi: „Hle, já bydlím v domě z cedrů, zatímco archa Hospodinovy úmluvy je pod (stanovými) pokrývkami.“ 2Nátan odpověděl Davidovi: „Proveď všechno, co máš na srdci, vždyť Bůh je s tebou!“
3Ale té noci se Nátanovi ozvalo Hospodinovo slovo: 4„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi nevystavíš dům k přebývání; 5vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dneška; ale putoval jsem vždy ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku. 6Kdekoli jsem chodil s celým Izraelem, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
7A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; 8vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele a zjednal jsem ti jméno, jaké mají ti největší na zemi. 9Určil jsem svému izraelskému lidu místo, zasadil jsem ho, aby tam bydlel. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se ho (neodváží) utlačovat jako dříve 10a v dobách, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Pokořil jsem všechny tvé nepřátele.
Oznamuji ti tedy, že Hospodin vystaví dům tobě. 1Až naplníš své dny, vydáš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých synů a upevním jeho království. 12Postaví mi dům a upevním jeho trůn navěky. 13Já mu budu otcem a on mi bude synem; svou přízeň mu však neodejmu, jako jsem ji odňal tomu, který byl před tebou. 14Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navždy a jeho trůn bude pevný navěky.“
15Tak mluvil Nátan k Davidovi ve smyslu všech těchto slov a celého toho vidění.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Lk 1,26-32
Anděl Gabriel byl poslán k Panně Marii a přinesl jí Boží poselství; Panna se ulekla tváří v tvář zářícímu světlu. Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. * Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího. Aleluja.
Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou! * Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího. Aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Lva Velikého, papeže
(Epist. 28, ad Flavianum, 3-4: PL 54,763-767)
Svátost našeho smíření
Velebnost na sebe vzala ponížení, síla slabost, věčnost smrtelnou pomíjivost. A aby mohl být zaplacen dluh tížící naše člověčenství, neporušitelná přirozenost se spojila s přirozeností porušenou, takže, jak to vyžadovalo naše uzdravení, mohl jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus,1 v jedné přirozenosti zemřít, a zároveň v druhé zemřít nemohl.
Pravý Bůh se tedy narodil v úplné a dokonalé přirozenosti pravého člověka, celý Bůh ze strany Boží, celý člověk ze strany naší. Tím naším nazýváme přitom to, co v nás na počátku Bůh stvořil a co přijal, aby to obnovil.
Z toho, co způsobil Svůdce a co dopustil svedený člověk, není ovšem ve Spasiteli ani sebemenší stopy. A i když na sebe vzal úděl lidských slabostí, přesto neměl podíl na našich hříších.
Přijal podobu služebníka,2 aniž se poskvrnil hříchem, obohatil lidství, aniž cokoli ubral svému božství. Neboť v onom sebezmaření, v němž se Neviditelný ukázal viditelně a Stvořitel a Pán veškerenstva dobrovolně přijal smrtelnost jako jeden z nás, sestoupilo k nám Boží slitování, aniž utrpěla Boží moc. Nuže ten, který zůstávaje v podobě Boží učinil člověka, v podobě služebníka se stal člověkem.
Boží Syn tedy sestupuje z nebeského trůnu a vstupuje do této nízkosti světa: aniž se vzdává slávy Otcovy, rodí se novým zrozením do nového řádu.
Do řádu nového, neboť ač byl ve vlastním božském řádu neviditelný, v našem řádu se stal viditelným, ač byl nepochopitelný, chtěl být pochopen, ač byl dříve než čas, začal být v čase, absolutní Pán veškerenstva zastínil svou nesmírnou vznešenost a přijal existenci služebníka, Bůh, kterého se nemůže dotknout žádné utrpení, neváhal stát se trpícím člověkem a nesmrtelný se podrobil zákonům smrti.
Nuže ten, který je pravý Bůh, ten je i pravý člověk. V tomto spojení není žádná faleš, když se tu snoubí nízkost člověka s vysokostí Boží.
Jako se totiž božství nemění slitováním, tak se člověčenství neztrácí důstojností. Obě přirozenosti jsou vzájemně spojeny, ale každá z nich působí, co je jí vlastní: Slovo působí, co přísluší Slovu, člověk koná, co přísluší člověku.
Jedna přirozenost se skví podivuhodnými skutky, druhá podléhá bezpráví. A jako je Slovo rovno Otci a nemá menší slávu než on, tak člověk neopouští přirozenost našeho rodu.
Vždy znovu je zajisté třeba říkat: Jeden a týž je vskutku Syn Boží a vskutku Syn člověka. Bůh proto, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh,3 a člověk proto, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.4
1 Srov. 1 Tim 2,5. 2 Srov. Flp 2,7. 3 Jan 1,1. 4 Jan 1,14.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Přijmi slovo, Panno Maria, které ti Bůh posílá skrze anděla: Budeš Matkou Boha a zároveň člověka. * Budeš požehnaná mezi ženami. Aleluja.
Počneš a porodíš syna, a zůstaneš neporušenou pannou. * Budeš požehnaná mezi ženami. Aleluja.
(zobrazit prodloužené slavení vigilie pro modlitbu se čtením)
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme (zobrazit)
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, vyznáváme, že se tvé Slovo stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn, náš Vykupitel, se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať i my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2024 Juraj Vidéky